|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Na dřevech tváří v tvář...
Autor: Sóky (Občasný) - publikováno 9.3.2002 (10:08:46)
|
|  |
| Okolo to všechno duní, splav, řeka, splav a řeka. Je večer a fouká vítr. Za stromem se vlní pramínky vlasů, dívá se na mě Viktorka a už se nadechuje. Přiložím prst na rty, ona se otočí. Houpe to, mlaská do uší. Je tam cítit smrt. Ryba se přehoupla břichem na hladinu a vydechla. Unáší jí proud, je rychlejší než já. Praskla větev a padá do tmy, topí se na dně. Hledám těžiště, mezitím si lokám. Z úst vytahuji nečistoty, drží se mezi zuby. Loknu si podruhé, teď už vědomě, je jich tam ještě více. Polykám. Hluk se stále zvětšuje, přidává na důrazu, dřeva se oddělují. Doháním rybu, píšu dopis, zapaluji svíčku. Zhasíná, vítr je silnější. Po paměti vpisuji do papíru poslední slova čeho? Plavby. Vor se rozprostřel na celou šířku řeky a provazy slábnou. Jsou stále vlhčí a vlhčí. Papír házím do sklenice od piva a zavírám špuntem. Roztočím paži a flaška rotuje vzduchem. Teď už jen ten splav a po hlavě a pořádně. Ještě pozdravím rybu, za mnou někdo zakřičí a já ramenem rozrážím dno. Nic nesmí být napolo, byla to jen nešťastná náhoda.
|
|
|
